Čtvrté maturitní téma

HUMANISMUS

 Postoj zdůrazňující lidskou důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti v odpovídajících společenských a životních podmínkách. Obsažen často ve velmi různorodých náboženských či filozofických směrech;

 Filozofie - kulturní hnutí italské renesance spojené se studiem antické literatury, historie a vzdělanosti. Obrací se k hodnotám tohoto světa, vyzdvihuje antickou kulturu a společnost jako ideální normu lidského života a duchovního vzdělání. Staví se proti středověkému potlačení člověka, zdůrazňuje význam a schopnosti lidské bytosti. Proti středověkému poznání Boha staví poznání člověka a přírody. Od 14. stol. se šířil z Itálie do zaalpských zemí;

 Hudba - rozvoj v 16. stol., zvláště v německé a francouzské oblasti (L. Senfl). Přínosem antických veršových rozměrů do hudby byla vytvořena pevná rytmická schémata, textovým základem skladeb se staly Horatiovy ódy a žalmy; důraz byl kladen na jednoduchost, akordickou sazbu. V Itálii té doby vznikla monodie (florentská camerata);

 Literatura - hnutí 14. – 16. stol., navazující na odkaz antiky. Podle hesla “ad fontes” (k pramenům) humanisté položili základ vědeckého zkoumání latinských a řeckých spisů antických autorů, podnítili rozvoj filologie, zájem o historii, zeměpis, přírodní vědy a zapomenuté kulturní hodnoty starověku, které nalézali v antické mytologii a filozofii. Shromažďováním co největšího množství studijního materiálu naplňovali ideál univerzální vzdělanosti a zároveň inspirovali renesanci k novému způsobu myšlení a vidění světa. Humanistická literatura se však od renesance odlišovala převažujícím imitativním principem. Odklon od středověku demonstrován jednak moderním individualismem a rozvíjením nacionálního vědomí, jednak odmítáním dobové církevní latiny a návratem k jazyku antiky (za vzor považován Cicero). K nejrozšířenějším literárním žánrům patřil dopis, který neměl osobní obsah; sloužil k šíření vědomostí a vzorovou slohovou formou byl určen širší veřejnosti. Polemické názory humanistů k otázkám veřejného života a jejich vyhraněný individualismus se projevily v pěstování rétoriky, která se promítla do literárních apologií, filozofických traktátů a stylizovaných dialogů různého obsahu. Dalšími oblíbenými žánry byly autobiografie, biografické spisy záměrně odlišné od tradičních hagiografických životopisů, historiografické práce a cestopisy. Humanistická poezie napodobovala antická metra a byla psána jak latinsky, tak v národních jazycích. Podstatnou část humanistické literatury tvoří překlady, slovníky, gramatiky, spisy výchovné a učebnice. Prvními šiřiteli humanistického a antického odkazu F. Petrarca, G. Boccaccio, F. Melanchton, Erasmus Rotterdamský, Th. Moore, M. de Montaigne aj. K nejvýznamnějším českým humanistům patří Jan z Rabštejna, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Jan Chorinus, Viktorin Kornel ze Všehrd, Prokop Lupáč z Hlaváčova, Řehoř Hrubý z Jelení, Mikoláš Konáč z Hodiškova, Daniel Adam z Veleslavína, Jan Blahoslav, Karel starší ze Žerotína aj. Za završení českého humanismu je považováno dílo J. A. Komenského, přestože vznikalo již v kontextu s literaturou barokní.

 

Předchůdci renesančního cítění

ITÁLIE

Dante Alighieri – protipapežský postoj – vypovězen do vyhnanství

všechny životní zkušenosti v díle Božská komedie  - pokus o zobrazení celého tehdy známého světa; dílo má tři části – Peklo, Očistec, Ráj; autorovým průvodcem je Vergilius, spolu procházejí všemi třemi částmi a naráží na světově známé postavy   na prahu ráje se Danteho ujímá Beatrice ( láska z mládí );

Božská komedie vyjadřuje vášnivou lásku k vlasti , touhu po poznání , osobní prožitek lásky i obdiv k antické vzdělanosti

 

 

Francesco Petrarca – podobný život jako Dante;

slávu mu posmrtně přinesly básně „ cetky“ které chtěl zničit, jsou o milované šlechtičně  Lauře;

Zpěvník – milostná poezie

 

Giovanni Boccaccio – zakladatel renesanční novely

                        Dekameron – prozaické dílo – jedna rámcová novela a pak deset x deset novel, které si po deset dnů vypráví deset mladých lidí, aby si zkrátili pobyt na venkovském sídle, kam utekli před morem

                        Převažují milostné příběhy, rozmarné a laškovné, podávají obraz tehdejší Itálie

 

FRANCIE

Francois Villon – vystudoval Sorbonnu, ale žil jako zloděj a rváč

Závěť ( Velký testament ) a Odkaz ( Malý testament ) lze považovat za tvorbu prvního moderního básníka; ve sbírkách se zamýšlí nad svým životem

ANGLIE

Geoffrey Chaucer – Canterburské povídky

 

Období vrcholného humanismu a renesance

ITÁLIE

Lodovico Ariosto – básník, satirik, dramatik

                        Zuřivý Roland – ironické dílo na středověké téma

 

Niccolo Machiavelli – satirická komedie Mandragora

 

 V 16. století vzniká profesionální komedie „ commedia dell´arte“ – každý herec hrál pouze jednu roli

 

Torquato Tasso – básník a prozaik    

                        nábožensko hrdinský epos- Osvobozený Jeruzalém – o dobývání Jeruzalému křižáky

FRANCIE

Francois Rebelais – čtyřdílný satirický román Gargantua a Pantagruel – velká kritika tehdejší doby a společnosti;  toto dílo je o rodině obrů ( dědeček,otec,syn ) – dědeček není pro nic nového, otec pro malinkou změnu a syn pro úplnou změnu života

 

ŠPANĚLSKO

Miguel  de Cervantes y Saavedra – dvoudílný román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha se z původně zamýšlené parodie na rytířské romány stal oslavou lidské touhy po pravdě, svobodě a spravedlnosti , oslavou čistého srdce

                        Hlavní hrdina tvoří nerozlučnou dvojici se svým sluhou, člověkem zdravého selského rozumu.

Lope de Vega – vytvořil typické drama pláště a dýky ( s námětem lásky a cti )

                        Ovčí pramen – vesnice, která se vzbouří proti feudálově libovůli a nevydá viníka, který pána zabil, aby vesnici zachránil

 

Tirso de Molina – Sevillský svůdce a kamenný host – zpracování pověstí o Donu Juanovi

PORTUGALSKO

Luís de Camöes – Lusovci  vylíčil objevitelskou cestu  Vasca de Gamy ( potomek praotce Portugalců Lusa )

 

ANGLIE

Edmund Spenser  - nedokončená Královna vil – oslavuje osobnost královny Alžběty

 

Christopher Marlow – vládní agent královny Alžběty

                        ztvárnil dramaticky pověst o Faustovi – Tragická historie o doktoru Faustovi

 

William Shakespeare (* 23. 4. 1564, † 23. 4. 1616) 

Anglický dramatik a básník; nejvýznamnější představitel ALŽBĚTINSKÉHO DIVADLA. Narodil se ve Stratfordu-upon-Avon, 1588 se usadil v Londýně jako autor her, od roku 1594 působil jako herec a dramatik skupiny Služebníků lorda komořího, později Králových služebníků. Stal se částečným vlastníkem divadla Globe (Zeměkoule) a později i Blackfriars (U černých bratří). Jeho kariéra skončila v       roce 1613, kdy se vrátil do Stratfordu. Ačkoli datace jeho her je nejistá, lze jeho dramatické dílo rozdělit do čtyř období. V prvním, raném období (1590 – 93) převažují historické hry (3 díly Jindřicha VI., Richard III.), které čerpají z anglických kronik, a rané komedie (Komedie omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva veronští páni, Marná lásky snaha), napodobující klasické vzory. V druhém období, období zrání (1594 – 1600), napsal romantickou tragédii o zmarněné lásce veronských milenců Romeo a Julie, historické hry Richard II., Jindřich IV., Jindřich V. a optimistické komedie Sen noci svatojanské, spojující motivy lásky a lidové mýty, a Kupec benátský o vítězství rozumu a lásky nad zatvrzelostí a necitlivostí, dále pastorálu Jak se vám líbí, Večer tříkrálový o záměnách lásky i totožnosti, Mnoho povyku pro nic a Veselé paničky windsorské. Třetí období (1601 – 08) bylo obdobím velkých tragédií a tragikomedií, kdy Shakespearovo charakterizační umění dosáhlo vrcholu: Hamlet vychází z tragédie pomsty, avšak důraz je v něm položen na mravní dilema hlavního hrdiny, jenž má zabít vraha svého otce; Othello ukazuje, jak intrikami lze i v čestném člověku probudit slabiny a vášně, které vedou k páchání zločinu; hrdinou tragédie Macbeth je muž, kterého k zločinu přivede jeho vlastní ctižádost; Král Lear odhaluje nemilosrdnou ziskuchtivost, jejíž obětí se stává starý pošetilý král, neschopný rozeznat dobrotivé a milující srdce své nejmladší dcery; Troilus a Kressida je satira na válku a zradu lásky; Dobrý konec všechno spraví a Půjčka za oplátku patří mezi tzv. problémové hry (hořké komedie). Ve čtvrtém období (dramatické romance) vznikly hry Perikles, Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře a Jindřich VIII., v nichž Shakespeare uplatnil nové dramatické postupy. Některé z těchto pozdních her byly psány ve spolupráci s jinými autory. Ze Shakespearovy poezie je nejvýznamnější soubor 154 sonetů, adresovaných zčásti mladému příteli, zčásti tajemné černé dámě. Tematický záběr je široký, od kontemplací o času a nesmrtelnosti až po ostrou společenskou kritiku. Zneuctění Lukrécie je hrdinská výpravná skladba s antickým námětem, Venuše a Adonis je lyrickoepická báseň inspirovaná Ovidiovými Proměnami. Elegie Fénix a hrdlička předjímá metafyzickou poezii.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ČECHY – latinská literatura

Jan z Rabštejna – katolický církevní hodnostář; ve spise Dialogus hájí politiku krále Jiřího v době, kdy katolictvo vypovědělo Jiřímu poslušnost

 

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - český básník a prozaik; hlavní představitel humanismu jagellonské doby. Bratr Jana Hasištejnského z Lobkovic. Studoval na univerzitě v Bologni a ve Ferraře, kde v         roce 1482 získal doktorát církevního práva. V          roce 1483 jej král Vladislav II. Jagellonský jmenoval proboštem vyšehradským. 1490 – 91 podnikl cestu do Středomoří a do Palestiny, po návratu se bez úspěchu pokoušel o církevní kariéru; v   roce 1503 odešel na hrad Hasištejn a věnoval se především literatuře a matematice. Psal v hexametrech a elegickém distichu podle klasických antických vzorů. Zabýval se soudobým politickým děním (Ad sanctum Venceslaum satyra – Žaloba k sv. Václavu – v níž káral mravy předků i soudobé šlechty, zvláště rozmařilý život) i filozofickými otázkami (De miseria humana – O lidské ubohosti, De avaritia – O lakotě, De felicitate – O štěstí).

 

Zikmund Hrubý z Jelení – Lexicon Symphonum

 

ČECHY – literatura v národním jazyce

Viktorin Kornel ze Všehrd – Kniha o napravení padlého – touto knihou požaduje vznik češtiny jako jazyka

                        Knihy devatery – právnické dílo

 

Řehoř Hrubý z Jelení – překládal do češtiny

 

Mikuláš Konáč z Hodiškova – Pravidla lidského života

 

Zlatý věk – od 30.let 16. stol – do roku 1620

Jan Campanus Vodňanský – vlastenecká hra Bretislaus

 

Daniel Adam z Veleslavína, Jiří Melantrich z Aventýna – veleslavínská čeština          

                        - Kalendář historický

 

Jan Blahoslav – Filipika proti misomusům  - sepsáno proti nepřátelům vyššího vzdělání

                        Gramatika česká – studie mateřského jazyka

                        Akta jednoty bratrské; Muzika, to jest knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající

                        Šamotulský kancionál – bratrské písně

                        Bible králická, přeložil Nový zákon

 

Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – dějiny od praotce od Čecha až po korunovaci Ferdinanda I.

 

CESTOPISY

Matouš Hozius Vysokomýtský – Vypsání krajiny země ruské ( Kronika moskevská )

 

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - * 1564, † 21. 6. 1621, český šlechtic, spisovatel, hudební skladatel. 1593 – 97 se účastnil války s Tureckem, v roce 1598 podnikl s Heřmanem Černínem z Chudenic cestu do Benátek, Palestiny a Egypta (cestopis Putování aneb cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta; sám jej ilustroval). V roce 1601 komorník Rudolfa II., dvorský rada císaře Matyáše. 1618 konvertoval k utrakvismu a přidal se k vzbouřeným stavům. V roce 1619 komisař vojenské hotovosti z boleslavského, kouřimského a hradeckého kraje, v červnu 1619 se účastnil tažení na Vídeň. Za vlády Friedricha Falckého prezident české komory. Po bitvě na Bílé hoře zajat, odsouzen a popraven na Staroměstském náměstí. Z hudebního díla se dochovaly tři kompletní skladby (mše na motivy madrigalu L. Marenzia a dvě moteta) a několik fragmentů.

 

ZÁBAVNÁ PRÓZA

Historie o Palečkovi, Historie o doktoru Fastovi, Frantova práva

 

DRAMA

Mikuláš Konáč z Hodiškova – Judith

Tobiáš Mouřenín z Litomyšle – Vejstupný syn

Pavel Kyrmezer – Komedie nová o vdově, Komedie česká o bohatci a Lazarovi

 

 

              Hlavní zásady českého pravopisu

B            být, bydlit, obyvatel, byt; příbytek, nábytek, dobytek; obyčej, bystrý, bylina; kobyla, býk, Přibyslav

 

L             slyšet, mlýn, blýskat se; polykat, plynout, plýtvat; vzlykat, lysý, lýtko; lýko, lyže, pelyněk; plyš

 

 

M              my, mýt, myslit, mýlit se; hmyz, myš, hlemýžď; mýtit, zamykat, smýkat; dmýchat, chmýří nachomýtnout se; Litomyšl

 

P                   pýcha, pytel, pysk; netopýr, slepýš, pyl; kopyto, klopýtat, třpytit se; zpytovat, pykat, pýr; pýřit se, čepýřit se

 

S                     syn, sytý, sýr; syrový, sychravý, usychat; sýkora, sýček, sysel; syčet, sypat

 

V                         vy, vysoký, výt; výskat, zvykat, žvýkat; vydra, výr, vyžle; výheň a slova s předponou vy, vý

 

Z                          brzy, jazyk, nazývat; Ruzyně

 

 

Skloňování vzorů podstatných jmen rodu středního

Podle vzoru město se skloňují podstatná jména rodu středního zakončená v 1. p. na – o : kolo, víko kružítko.....

Podle vzoru moře se skloňují podstatná jména rodu středního zakončená v 1. p. i  2.p. na  - e/ě – pole, hřiště......

 

Podle vzoru  kuře  se skloňují podstatná jména rodu středního zakončená na  - e/ě,  která mají ve 2.p. koncovku –ete nebo –ěte :   zvíře, house, kotě, poupě............

 

Podle vzoru stavení  se skloňují podstatná jména rodu středního zakončená na – í : osení, září, listí.......

Skloňování vzorů podstatných jmen rodu ženského

Podle vzoru žena se skloňují podstatná jména rodu ženského, která jsou v 1.p. zakončená  na  -a : matka, včela, brzda, krása..................

 

Podle vzoru růže se skloňují podstatná jména rodu ženského, která jsou v 1.p. zakončená  na  -e/-ě : jedle, neděle, země

 

Podle vzoru píseň se skloňují podstatná jména rodu ženského, která jsou v 1.p. zakončená  na souhlásku a v 2.p. mají koncovku –e/-ě : mez, větev, stráň........

 

Podle vzoru kost se skloňují podstatná jména rodu ženského, která jsou v 1.p. zakončená  na souhlásku a v 2.p. mají koncovku –i : řeč, pověst, starost, věc

 

Skloňování vzorů podstatných jmen rodu mužského

Podle vzoru pán se skloňují podstatná jména  rodu mužského životného, která jsou zakončena na souhlásku tvrdou nebo obojetnou a která mají v 2. p. koncovku –a : atlet - atleta, sněhulák – sněhuláka

 

Podle vzoru hrad se skloňují podstatná jména  rodu mužského neživotného, která jsou zakončena na souhlásku tvrdou nebo obojetnou a která mají v 2. p. koncovku –u nebo –a : vor – voru , les – lesa

 

Podle vzoru muž se skloňují podstatná jména  rodu mužského životného, která jsou zakončena na souhlásku měkkou nebo obojetnou a která mají v 2. p. koncovku –e : úhoř – úhoře, badatel – badatele

 

Podle vzoru stroj se skloňují podstatná jména  rodu mužského neživotného, která jsou zakončena na souhlásku měkkou nebo obojetnou a která mají v 2. p. koncovku  -e : rýč – rýče, jetel - jetele